1. Jestliže při osazení požeráku využijete k jeho stabilizaci masivní dřevěnou kostru, je dobré, aby celá kostra byla trvale zatopena. To zvýší její životnost. Potom ale dbejte na bezpečnost, zvláště plavců! Ponořenou kostru nejlépe vylaťujte nad vodní hladinu! A zároveň řádně označte!
2. Vodní nádrž, ve které máte osazený jedlový požerák, nenechávejte po delší dobu vypuštěnou. Jedle je měkké dřevo, které podléhá při změně vlhkosti poměrně velkým objemovým změnám. A mohlo by dojít ke vzniku praskliny.
3. Nejběžnější způsob instalace požeráku je zapuštění požeráku do betonového základu. Hloubka zapuštění je 0,6-1,0 m. Záleží na nadzemní výšce požeráku. Tento parametr je důležitým údajem při výrobě. Dále potřebujeme vědět hloubku vody a výšku vyčnívání požeráku nad hladinu. Požerák by měl nad hladinu vyčnívat alespoň 0,5m. A to z důvodu, aby vodní vlny nesmáčely lávku. Posledním důležitým údajem pro nás je vnější průměr potrubí od požeráku.
4. Rozmyslete si, zda chcete odpouštět teplou vodu z hladiny, nebo studenou vodu ode dna. Proto mají požeráky více než jednu dlužovou stěnu.
Jestliže chcete odpouštět vodu z hladiny, pak první dlužovou stěnu zahradíte celou ode dna až k hladině (prakticky stačí zahradit jen jednu dlužovou stěnu).
Jestliže chcete odpouštět vodu ode dna, pak v první dlužové stěně umístíte ke dnu česle. A nad ně pak dluže. Voda potom protéká dole přes česle, dále nahoru první komorou a volně přepadá přes zadní (druhou) dlužovou stěnu.
V létě odpouštíme teplou vodu z hladiny, nebo studenou ode dna. Podle druhu ryby, kterou chováme.
V zimě je ovšem teplota vody naopak největší u dna. A při odpouštění vody ze dna otéká pávě voda nejteplejší. A nádrž může vymrzat. Naproti tomu je někdy u dna rozpuštěno více bahenních plynů, kterým brání v úniku zamrzlá hladina. Tyto plyny mohou být příčinou úhynu ryb. Proto se v častých případech doporučuje i v zimním období odpouštět vodu ze dna.
Výhodou odpouštění vody z hladiny je i odtok nejrůznější plavenin z vodní hladiny.
5. Samotný požerák je těsný. Netěsnost může vzniknout v dlužové stěně. Pro zvýšení těsnosti se využije jemných pilin nebo lesní hrabanky, která se nasype do komory mezi dvě dlužové stěny. Těmito pilinami nebo hrabankou se “pocukruje“ vodní hladina mezi dlužemi “v komoře“. Jemné částečky během doby zvlhnou, ztěžknou, jsou strženy proudem a ucpou mezery. To opakujeme po několik dní. Vyplnění celé komory uvedeným materiálem se neosvědčuje.
Jestliže chceme zajistit naprostou těsnost požeráku, musíme komoru celou vyplnit jílem.
Ať již využijeme utěsnění dluží pilinami, hrabankou nebo jílem, vzdáváme se logicky možnosti odpouštění spodní vody. Můžeme odpouštět vodu pouze ze vodní hladiny. Řešením je volba požeráku s více než dvěmi dlužovými stěnami, který také vyrábíme.
Údery ze shora na dlužovou stěnu se těsnost nezvýší. Naopak se situace ještě zhorší. S usazenými dlužemi se už nesmí hýbat, nebo do nich klepat.